Blog

Kdo si tam nastrká hřebíky, vyhoří a začne od píky.

První blog začíná v rytmu valčíku - samozřejmě elektrického. Pro méně znalé tvorby pánů Svěráka a Uhlíře, je nápověda zde . Jako národ kutilů se pouštíme do domácích vylepšení a oprav v nejrůznějších oborech. Což je fajn, protože řemeslníci jsou drazí, ty kvalitní je těžké sehnat (někdy i poznat) a my tu opravu nebo úpravu většinou potřebujeme rychle. Takže se buď rovnou nebo po krátké konzultaci s vybranými kanály YouTube případně se strejdou/sousedem všeumělem (to podle zvyklosti), pustíme do díla. Různé řemeslné činnosti sebou ale přinášejí rizika. Při nátěru skříňky nebo vymalování pokoje asi velké nebezpečí nehrozí. Snad nepovedený nátěr, pocákané okolí, možná chvilková nevolnost z nevětrané místnosti. Na druhou stranu, žádný amatér si nedovolí opravovat unikající přívod k plynovému sporáku nebo jej prodlužovat či přemísťovat. Z plynu máme oprávněně respekt, protože je výbušný nebo jedovatý.
Teď se můžeme zeptat – a co elektřina? Někdo by řekl - je to sice také nebezpečné, ale třeba špatně zapojená zásuvka do vzduchu barák nevyhodí ani neotráví celou rodinu. Já bych přesto práci na elektrickém zařízení přiřadil velmi blízko k tomu plynařství a to hlavně pro více skrytá, až zákeřná rizika, která se mohou projevit až po čase a klidně i s intenzitou podobnou tomu plynu, tj. požár objektu nebo úraz i s následky ztráty života. Můžete namítnout, že straším, abych kutily odradil a sám tak získal zákazníky. Věřte, že jim naopak fandím a rozumím pocitu z úspěšně dokončeného díla, které se povedlo. Smyslem tohoto článku je spíše připomenout fakta, která si laik hned neuvědomí. Ta rizika oprav v elektrotechnice se zvyšují a pojďme shrnout proč. Tedy, co se od „starých elektrikářských časů“ změnilo: .

1)      Počet elektrozařízení/přístrojů v domácnosti. Za starých časů by se obvyklý počet spotřebičů dal spočítat na prstech rukou (dobře, možná i nohou). Zkusme si představit průměrnou domácnost řekněme před třiceti lety. Těžko bychom tam našli tolik IT zařízení jako dnes. Například wifi routery, externí disky, tiskárnu, notebooky, nabíječky mobilních zařízení, atd. Stejně to samozřejmě platí i mimo informatiku, třeba v kuchyni, na zahradě nebo v domácí dílně.

2)      Množství spotřebičů a zařízení, která úplně neodpovídají místním bezpečnostním předpisům a zvyklostem. Otevřený trh a ohromné množství různých spotřebičů a elektrozařízení z celého světa jsou určitě příjemné pro nás zákazníky, ale občas přinášejí i rizika požáru i úrazu. K tomuto tématu chystám další blog, který na příkladu LED svítidel nebo napájecích zdrojů ukazuje, co všechno se může do domácnosti dostat a ohrozit naši bezpečnost. Zdaleka neházím všechny zahraniční výrobce do jednoho pytle. Naprostá většina jejich produktů pracuje spolehlivě – ale v zemích, kde byly vyrobeny. Ty ovšem mohou mít poněkud jiné „elektrické“ podmínky než jsou v České republice. Mám na mysli jiné napěťové soustavy, jiné způsoby ochrany před elektrickým napětím, jiné požární předpisy, atd. I v tomto případě jsou takové přístroje většinou schopny bezpečně sloužit i u nás, pokud je ovšem někdo nezkusí amatérsky opravovat.

3)      Přemíra informací a dobrých rad, které není lehké vyhodnotit. Internet je plný „odborníků“, kteří rádi poradí. Nebudu uvádět konkrétní web nebo kanál, ale opravdu existují návody a videa, jež musí odborník považovat spíše za nebezpečný aprílový žert. Viděl jsem například video návod na výrobu elektrického vyžínače trávy smontovaného z plastových trubek, u kterého jako rotační nůž sloužilo staré CDčko. Další komentář asi není potřeba.

4)      Větší nároky pojišťoven. Pokud má pojišťovna plnit pojistnou událost, kde se alespoň okrajově vyskytlo nějaké elektrické zařízení, věřte, že bude určitě prověřovat, zda byla případná oprava nebo úprava v souladu s příslušnými předpisy, zda ji prováděl odborník, zda nebyla nutná revizní zpráva, zda upravené zařízení nebo přístroj nevyžaduje nové prohlášení o shodě atd. Legislativa je dnes tak složitá, že si občas dvakrát není jistý ani profesionál, který je z příslušných předpisů pravidelně zkoušen. Bezpochyby by byla škoda, kdyby se například kvůli doma vyrobené prodlužovací šňůře snížila částka pojistného plnění při požáru nebo zničení drahého přístroje.

Mohl bych doplnit ještě jeden důvod - nedostatek odborníků. Ten ale souvisí s výše uvedenými body. Profesionální elektrikář může menší zakázku odmítnout, protože například:

přístrojů, zařízení, typů rozvodů atd. je příliš, aby je znal nebo aspoň někdy potkal a vzhledem k malé zakázce nebude riskovat komplikace - (bod 1),
tuší, že příčinou problému může být problematické elektrozařízení, které by musel doporučit vyřadit, což by se nemuselo zákazníkovi líbit - (bod 2),
možná jej čeká střet s „poučeným amatérem“, který bude případné práce kritizovat, protože „podle Internetu to přece jde i jinak“ - (bod 3),
bude zvažovat zásah v prostředí (domácnostech), která jsou z pohledu předpisů problematická. Například svépomocná instalace nebo scházející revizní zpráva, prostě rizika, která jsou ve srovnáním s výdělkem tak nízká, že se mu prostě nevyplatí - (bod 4).

Tím vůbec nezpochybňuji přístup elektrikářů, kteří se logicky chovají tak aby přežili. Tedy aby byli schopni uživit rodinu, platit daně a další odvody, nakupovat potřebné nástroje, absolvovat povinná školení a samozřejmě se neustále vzdělávat. Nemějme jim proto za zlé, že občas nevyhoví. V takovém případě zkuste kontaktovat kilowatthodinového manžela, který je připraven pomoci (opravit, nainstalovat nebo alespoň poradit) za rozumnou hodinovou sazbu, která číselně odpovídá síťovému napětí, tedy 230 Kč/hod. A jak známo, „růst“ elektrického napětí v naších zásuvkách nelze srovnat s finanční inflací, protože poslední zvýšení (z 220 voltů na 230 voltů) proběhlo v roce 1993. Takže pište nebo volejte bez obav.